KOMA family aneb Lego for adults

Máte celkem pět společností, které tvoří KOMA family. Máte nebo nemáte rodinnou firmu?

Lidé si to často myslí, že mám rodinnou firmu. Ale jak to mám vysvětlit? Když se podíváte na skutečné rodinné firmy, kde děti přebírají vedení a dědečkové a bavičky pomáhají se strategií, tak to není náš případ. Vycházím spíše z osobního pocitu, kdy se cítím jako táta a jednotlivé členky naší family vidím jako sestry. Nejstarší z nich KOMA modular je nejzkušenější a učí ty ostatní.
Podle mne je to určitý rodinný model. Vyhýbám se záměrně označení group. Naše sestry se totiž dovedou někdy pohádat. Reklamujeme si mezi sebou. Nejstarší sestra učí ty mladší. Ale když mladší povyroste, nabere zkušenosti, tak je zase kritická ke starší, snaží se věci a může dojít i ke konflikt. Tady musím nastoupit já jako otec a dát je zase dohromady.

Každá sestra je tedy jiná a Vy se je snažíte udržet spolu?

V mnohém jsme jednotní. Vytváříme společný strukturovaný ekonomický plán, kontrolingový systém, interní pravidla pro nakupování a firemní hodnoty

Viděl jste někde podobný model?

To si nevybavuji. U nás se to vyvinulo přirozeně. Vidím v tom analogii se skutečnou rodinou. Mám manželku a dvě dcery. Neměl jsem na ně vždycky dost času. Ale vnímal jsem, jak mne jako tátu sledují a vidí ve mně příklad. I členky naší family jsou podobně citlivé. Proto je vnímám jako sestry.

Popisujete vztahy mezi firmami jako lidské.

Vidím za nimi jejich např. ředitele. Teď zrovna u nich dochází k obměně a přichází nová generace. Doufám, že se nám to podaří. Ti, co táhli family dopředu už mají od 50 nahoru.

To není zrovna věk na odcházení.

To máte pravdu. My už ale delší dobu regenerujeme. Dokážeme hodně, zároveň cítím, jak naši lidé potřebují dovolenou. Už nemůžu jako Baťa je sem zvát na sobotní konference. Dřív jsme to dělali a dokázali jsme využít čas na soustředěnou práci bez telefonátů.

Počítáte se změnami chování a priorit u zaměstnanců dopředu?

Snažíme se jim předcházet. Máme třeba v podniku tablety s aplikací zajišťující naši komunikaci. Chceme, aby ho v budoucnu měl k dispozici každý zaměstnanec. Dělníci si tam mohou odvést mzdy, dostávají informace a dokumenty do výroby, objednávají si materiál. Nečekají na žádné razítko. Nikdo už nechce čekat, až to šéf schválí. Komunikujeme v reálném čase.

Jste vizionář nebo snílek?

To si mám vybrat jen mezi tímto? Nemůžu sebe hodnotit jako vizionáře. Ale vize rozhodně mám. Tak jestli to berete takto…

KOMA má za sebou 25 let a vy jste jí naplánoval budoucnost na dalších 25, na jejichž konci chcete dovážet na Mars. To zní trochu jako sen.

Určitě, je to hezký sen. Ale snílek nejsem. Nežijeme v bublině, děláme reálné produkty.

Jste dnes tam, kam jste se chtěl dostat?

Budu na sebe tvrdší. Jsme mírně pozadu. Prošli jsme nejméně dvěma pády, které jsem nečekal. Vůbec jsem si myslel, že to půjde bez pádů. V tom jsem snílek byl.

Myslíte rok 1989?

Ano to byl první a ještě ten menší. Měl jsem partnera v Německu a velmi rychle jsme se rozešli, protože to byli jen zlatokopové. Trvalo mi, než jsem to pochopil a rozklíčoval.

Říkal jste, že to byl ještě malý pád?

Ten druhý byl tvrdší. To už jsem založil firmu KOMA. Kolem roku 1996 jsme neměli zakázky. Tak jsme přijali zakázku z Ruska a šli jsme do Čečenska. Jenomže bez jakýchkoliv struktur řízení, bez strategie. Neměli jsme ani cash flow. A 2003 byla další krize. Přichází vždycky po sedmi letech.

Takže i v roce 2010 a 2017.

Ano. Na ty poslední jsme ale byli připraveni. Namísto toho, aby nás to ochromilo, začali jsme je vnímat jako výzvu.

Poslední krizi zapříčinilo co?

Souviselo to s ubývajícími počty přicházejících uprchlíků do Evropy. Byli jsme nastavení produkovat tímto směrem a dovážet pro ně moduly na hranice. Ale pak zájem rychle opadl a nám obrat poklesl.

Dá se na krizi připravit tak, aby k poklesům nedocházelo?

Jde to. Je to o hledání nových trhů a produktů. Zavádíme proto interní sales excelence konference a workshopy. Děláme si roční analýzy, rozbor konkurence. A hledáme projekty, kdy můžeme mít pro těžké časy něco v záloze. Ale to musíte mít někoho, kdo Vám bude ochotný počkat. Uvažujete dobrým směrem. Je to jedna z nejtěžších cest. Děláme budovy na zakázku. Nejlepší tedy je, pokud máme zakázky na dva měsíce dopředu. Modulární výstavba je totiž založena na rychlém dodání. Do tří měsíců od zakázky musí budova stát. Pokud budu chtít, aby zákazník počkal tři čtvrtě roku, odejde ke konkurenci. Proto bereme velké projekty. Např. teď připravujeme letiště v Senegalu. A to je práce na dva roky. Ve spolupráci s OSN připravujeme celnice, práce na čtyři roky.

Tak ale zase riskujete, že je budete muset realizovat najednou.

Kapacitní plánování a hledání priorit je to nejtěžší. Mám pod sebou útvar plánování a řízení projektů, který to denně řeší.

KOMA má ambice podílet se na řešení globálních katastrof jako bude nedostatek fosilních paliv nebo nedostatek půdy. Nakolik máte takové projekty promyšlené?

Máme to rozděleno do tří částí. První je komerční a zahrnuje výstavbu školek, nemocnic, obytných domů včetně sociálního bydlení. Druhá je spojená s technologiemi. Dříve byly počítače obrovské a dneska máme tablety. Podobné to bude s elektrárnami a úschovnami energie nebo skladováním a zpracováním potravin. Např. vedle sadu postavíme továrnu na zpracování jablek a až nebude potřeba, najdeme pro ni další využití jinde. A třetí část je voda. Už existuje i řešení na čištění a získávání vody přímo ze vzduchu a moduly nabízí jejich efektivní využití.

Katastrofické scénáře o budoucnosti planety Vás tedy neděsí.

Já to vidím dobře. To, co se děje, nás alespoň nakopne to řešit. Myslím, že jsme zaspali, když se lidé musí stěhovat. Ptal jste se, jestli nejsem v něčem pozadu. Myslím, že bych potřeboval teď mít tak 35 let. To je průšvih, který vyřešit neumím. (smích)

Nemáte pocit, že rozdíl mezi Vaším dětstvím a dospělostí spočívá ve velikosti hraček?

To si tady myslíme všichni. Říkáme tomu lego for adults. Akorát na to potřebujeme ještě jeřáb. Na druhou stranu, vidím, jak jsou u nás lidi dost přetížení. Bereme výzvy a teď např. řešíme zakázku do Norska. Mají tam jiné normy a zvládnout to, je nápor. Ale jdeme do toho.

Držíte se hesla: „Pomáhat lidem a obohatit svět.“ Zní to spíše jako motto pro charitu.

Potřebujeme být ziskoví, abychom mohli pomáhat a zisk přijde, pokud budeme inovativní a tím budeme obohacovat svět. V roce 2009 bylo ničivé zemětřesení v L´Aquile. Je to půlmilionové italské město. Lidé chtěli poté z města odejít. Děti ani neměli kam chodit do školy. Vláda tedy rozhodla, aby se tam postavily co nejdřív nové. My jsme dokázali za osm týdnů postavit školu pro 700 žáků. A v tu chvíli jsem si říkal, že pomáháme lidem žít.